Nejvýraznějším ukazatelem nálady a příštího jednání koně jsou jeho uši. Vyjadřovací schopnost koní pomocí uší je přímo úměrná široké stupnici jejich pohyblivosti. Jejich umístění na temeni hlavy zvýrazňuje uplatnění uší jako mimického prostředku, kdy kromě očí, pysků, zubů, nozder a jazyka hrají uši ve vyjadřování koní rozhodující úlohu.
V základním postavení jsou obě uši koně nasměrované dopředu, přičemž ušní laloky jsou mírně vytočené do stran a uši jsou bez zjevného napětí a strnulost. v tomto postavení je kůň schopen přijímat a analyzovat impulsy přicházející ze všech stran. V případě výskytu neobvyklých, neznámých nebo nových zvuků kůň otáčí jedno nebo obě uši po směru zdroje těchto zvuků a jeho další reakce závisí na tom, jak tyto zvuky vyhodnotil.
U koní nemocných, unavených nebo u koní na nejnižším stupni stádové hierarchie, koní lhostejných ke svému okolí, smutných, duševně zlomených nebo malátných jsou uši ochablé a ušní lalokiy jsou nasměrované do stran – visí na obě strany hlavy. toto postavení uší je charakteristické i pro dřímající a spící koně.
Položením uší dozadu, t. j. sklopením uší celou plochou na temeno hlavy signalizuje dominantní jedinec svému okolí svoji nadřazenost nad ostatními příslušníky stáda. Stejným způsobem naznačuje svému okolí úmysl být agresivní.
U mladých koní ve stádě se stkáváme často s jedinci, kteří stříhají ušima. Uši se ze vztyčenéo a nehybného postoje pohybují střídavě dopředu a dozadu. Takové hříbě se v následujícím okamžiku divoce rozběhne po pastvině s mírně zdviženým ocasem.