Dalším významným prostředkem komunikace koně a jeho okolím je ohon – jeho pohyb a plocha.
Vysoce zdvižený ohon je projevem aktivity, radosti nebo ostražitosti koně, naopak ohon ochablý a visící dolů naznačuje, že je kůň ospalý, malátný, líný, vyčerpaný nebo nemocný. Kůň, u kterého je ocas stažený mezi končetiny signalizuje svému okolí ve stádě bolest, strach nebo podřízenost.
Pokud je kůň agresivní nebo nervózní, kořen ocasu se mírně zdvihne a jakoby zesílí. Při výrazném vzrušení nebo zuřivosti můžeme pozorovat kromě vertikálních pohybů ocasu i pohyb boční. Ty jsou často doprovázeny i funěním zvířete nebo dupáním do dlažby či stěny boxu.
Podle nesení ohonu můžeme i usuzovat na stupeň uvolněnosti koně v průběhu výcviku. Na začátku výcvikové jednotky bývá ohon obvykle nesen nízko a položený na hýždích koně. Pří uvolnění koně se uvolní žvýkací svaly což se projeví přežvykováním udidla a pěněním v hubě, dále se uvolní svaly krku, hřbetu a celkové uvolnění koně se projeví jeho pružným a plynulým pohybem, odtažením ocasu od hýtdí a jeho nesením v mírném oblouku.